Čarodějky z New Yorku :Náhrdelník života- do 23/12 1/2

23. prosince 2012 v 14:05 | -E
Pochybuju že si to někdo přečte všechno :DD



Byl večer, Anne a Elisabeth šly po ulici, najednou najednou za sebou uslyšely kroky. Podívaly se na sebe, otočily se a.. za nimi stála Adelle "Už na vás čekám patnáct minut, víte jak je to v týhle tmě nepříjemný ?" přidala se k nim a šly směrem k velkému tmavě modrému domu "Promiň ale Kathrine mě nechtěla pustit ven, musela jsem vylézt oknem" řekla Elisabeth a zrychlila. Došly k domu a zazvonily. Ze dveří vyskočily Bonnie a Angie "Kde jste tak dlouho? Myslely jsme že nepříjdete." řekla Bonnie a pustila je dovnitř. "Ve zkratce ti to řeknu takhle: Kathrine-tma-okno-spoždění" řekla Anne a vyzula si jednu botu "Aha, chápu" odpověděla jí Bonnie přestože to nechápala a rychle odešla do kuchyně pro čokoládu a sušenky. Holky zatím odešly do Bonniina pokoje a začaly se převlékat do pyžam a chystat si spacáky, i když na pyžamových párty se pokaždé spalo dvě až čtyři hodiny. Angie a Bonnie za nimi přišly nahoru a posadily se na fialovo-modrý chlupatý koberec, přikryly se svými dekami a začaly si povídat. "Dneska na anglině si Sidney a Lucy sedly přede mě a pořát si šeptaly něco o nás a otáčely se na mě ! " řekla Elisabeth a poklepala si na čelo aby zdůraznila jak si myslí že jsou trapné. "To je hnusný mě zase v těláku trefila Tea schválně do nosu a já jsem musela na ošetřovnu." přidala se Anne a chytila se za nos. A Adelle k tomu dodala "Já jsem vždycky věděla co jsou Tea, Lucy, Sidney a Nina zač ale vy jste se s nima i přesto bavily." když to dořekla Bonnie se taky připojila do konverzace "Hele, pojďme se bavit o něčem jiným. Co vy na to?" "Souhlas, co třeba ta věc co jsme našly na půdě?" řekla potichu, ale srozumitelně Angie a podívala se na Bonnie. Bonnie vstala, šla k oknu, odsunula krabice se sešity a knížkami a vytáhla z tajné skrýše pod jedním prknem v podlaze starý deník s kůží potáhlími deskami a nápisem na přední straně Libro incantamenta. "Půjč mi to" řekla Elisabeth, vzala Bonnie deník z ruky a začala číst "Libro incantamenta, to je latinsky a znamená to Kniha kouzel" "Ty umíš latinsky? Od kdy?" zeptala se Adelle, a Elisabeth jí odpověděla "Víš, že já ani nevím. Asi jsem to někde četla." když dořekla podala deník zpátky Bonnie, ale vypadla z něj fotka. Anne ji zvedla, a řekla "Hele, tohle je moje máma." A Angie dodala "A tohle je zase moje máma." Elisabeth se podívala a potom řekla "Holky, jsou tam všechny naše mámy!"

"Takže aby jsme si to ujasnili, fotka našich mám v čarodějné knize znamená, že ony byli a my jsme čarodějky?" řekla Elisabeth a začala chodit po pokoji a luskat prsty, protože to děká když je nervózní. "To je jenom nějákej pitomej vtip, víme že kouzla a čáry neexistujou!" odsekla Bonnie, vstala a lehla si na postel. "Crrr" zazvonil zvonek "Panebože! To je Kat! Schovejte mě!" zakřičela Elizabeth a přikrila si hlavu. "Ne, mám pocit že to není Kat." řekla Angie a šla ke dveřím a pak po chodbě ke schodům a dolů. Holky neváhaly ani minutu a šly za ní, když došla dolů a otevřely dveře nikdo tam nebyl, jenom nějáká krabice. "Hej!" zakřičela Elisabeth a začala utíkat za postavou, která skoro nešla v mlze vidět. Anne a Angie se na sebe podívaly a sehly se ke krabici s nápisem Nam electus "Nam electus, zase latinskej název. Počkat, kam běžela El?" řekla Anne a rozběhla se stejným směrem, kterým před asi třemi minutami Elisabeth. Po dvou ulicích uviděla na zemi ležet Elisabeth "El! Panebože!" vykřikla, najednou Elsabeth otevřela oči, a řekla "To byla ona moje... Tvoje co?" skočila jí do toho Anne "Moje máma" řekla Elisabeth, vstala ze země a šla směrem k Bonniinu domu, kde už čekaly holky. Anne a El za sebou zabouchly dveře a přisedly si k holkám, sedicím u zapáleného krbu s kravicí plnou výstřižků z novin, deníků, papírů a fotek. "Co to je?" řekla Anne a přerušila tak trapné ticho, které nastalo, když holky uviděli El s mokrým a špinavým pyžemem a zablácenými vlasy. "Deníky, vzkazy a fotky pro nás od našich mám." řekla Adelle a podala Elisabeth deník s nápisem 1. Lekce kouzel. Elisabeth přečetla první stranu :
"Drahé Adelle, Annabele, Angelo, Bonnie a Elisabeth. Budeme stručné a přejdeme rovnou k věci, jste čarodějky, každá máte určité schopnosti. Adelle, ty jsi empatička, to znamená že umíš číst lidem myšlenky. Annabele, ty umíš ovládat čas, vracet se v něm, zastavovat a tak. Angelo, ty umíš myslí zapálit věci, nebo lidi a budovy, ale neovládáš oheň neumíš ho uhasit ani rozšířit. Bonnie, tvá schopnost je telekineze můžeš myslí pohybovat předměty. A Elisabeth ty jsi empatička, telekinetička a můžeš ovládat všechny živly. Máme vás moc rády, a nechceme aby se vám něco stalo, takže jsme sepsaly všechny své zkušenosti do deníků a taky do knihy, která je na půdě. Hodně štěstí, vaše mámy :)" Elisabeth dočetla a Angie řekla "Takže já umím jenom něco zapálit, což dělám v jednom kuse a ty ovládáš živly,jsi empatička a telekinetička? No to je teda spravedlnost." "Hele, je to vážný tak si nedělej srandu. Píšou tady i o našich nepřátelích." řekla Anne a vytáhla z krabice fotku čtyř holek. "Tuhle poznávám to je máma Lucy, a tohle je máma Sidney." řekla Adelle a Elisabeth dodala "Tohle je máma Niny a tahle je máma Tei." Anne se na tu fotku podívala pořádně a vykřikla "No, teď jsme asi fakt nepřítelkyně na život a na smrt."

"Dobré ráno, jak jste se vyspaly? Mně se zdál šílenej sen o čarodějných schopnostech, o našich mámách a o tom, že Lucy a její parta byly doslova naše nepřítelkyně na život a na smrt." řekla Anne a promnula si rozespalé oči. "To je divný, mně se zdálo to samý." odpověděla Angie, vytáhla si z tašky hřeben a začala si česat vlasy. ƒ"Mám takovýpocit že to nebyl sen. Hele!" řekla Elisabeth a ukázala na krabici a starý deník, stojící u okna. "Za chvíli nám jede autobus, měli bychom na včerejšek zapomenout a jít do školy." řekla Bonnie a odešla do koupelny. "Počkej!" rozběhla se za ní Elisabeth "Co to děláš Bonnie? Copak bys nechtěla být čarodějka? Každá holka si přeje být čarodějka, nikdo si to sice nepřizná ale chtějí to všichni. Proč ne ty?" zeptala se. "Já prostě.. nejsem taková. Nečetla jsi ten deník? Moje máma umřela, protože byla čarodějka a tvoje se kvůli tomu odstěhovala. Nechápeš to? Pokud budeme čarodějky, skončíme tak i my. A navíc jsme ty schopnosti ani neviděly." řekla Bonnie se slzami v očích a zavřela dveře do koupelny. "Tak co?" zeptala se Angie Elisabeth "Nic" odpověděla Elsiabeth a šla si do pokoje pro svoje věci. "El, my už s Anne a Angie půjdeme, řekni to Bonnie." řekla Adelle a šla pomalu po chodbě. "Počkejte na mě pět minut dole, půdu taky." řekla Elisabeth.
"Holky? Jste tady?" zavolala Bonnie a sešla dolů ze schodů. Nic se neozývalo, najednou uslyšela zvuky vycházejíci z kuchyně, popadla vázu a pomalu šla směrem za zvuky. "Co to je?" řekla a šla blíž ke dveřím do sklepa, na kterých bylo něco napsáno, ale nešlo přečíst co. Najednou ten nápis začal zářit, položila vázu na stůl, vzala si papír a propisku a psala: Není to tak jednoduché schopností svých se vzdát. Když uděláš to nezbyde nic, jen tě potrestat. Když to dopsala, jako by se ten text vypařil. "Jak potrestat? To mi nezbývá nic jiného než být čarodějka?" zakřičela do prázdnoty, potom dala papír do tašky a šla do školy.

"Crrrr.." zazvonil školní zvonek, Bonnie utíkala do třídy, aby tam byla dříve než učitelka, ale bohužel už tam byla. "Ale, ale, ale. Bonnie Parkerová, zase jdeš pozdě! Jakou výmluvu máš dnes?" řekla paní Haistingsová, otevřela třídní knihu a zapsala Bonnie pozdní příchod. "Posaď se." Bonnie zamířila ke své lavici a sedla si vedle Elisabeth "Co se stalo? Jaktože jdeš tak pozdě?" zeptala se Elisabeth tak potichu, jak to jen šlo. "Řeknu ti to pak." odpověděla Bonnie aniž by to paní Haistingsová slyšela. "Otevřete si učebnici na straně dvanáct a vypočítejte druhé cvičení." zadala paní Haistingsová úkol.
Po hodině přišly holky k Bonniině lavici a Bonnie začala všem vyprávět o zvucích vycházejících z kuchyně a o nápise na dveřích. "Tak počkat, ty nám jako říkáš, že musíme být čarodějky, jinak ná postihne trest? Ten trest bych teda chtěla vidět." řekla Adelle a odhrnula si z obličeje překážejcí pramen vlasů. "No, něco takovýho tam bylo napsaný hele." řekla Bonnie a vytáhla z tašky papír s opsaným textem. "Není to tak jednoduché schopností svých se vzdát. Když uděláš to nezbyde nic, jen tě potrestat.ƒ" přečetla Anne a vrátila Bonnie papír. "To je celkem drsný. No vlastně hodně drsný! Jak jako trest? Nechápu to." naštvala se El a rozhlédla se kolem sebe, jestli náhodou někdo neposlouchá. "Hele, co zajít po škole do tý kavárny na náměstí a dořešit to tam." zeptala se Angie. "No tak jo, domluveno." řekla El za všechny.
Po škole holky vyrazily do kavárny, cestou potkaly Lucy a její partu. "Koho to tady vidím? Neměli by jste být už náhodou doma a pilně se učit a psát si o tom jak moc jste pitomé?" řekla Lucy a pěkně všechny naštvala, najednou se začalo dít něco divného Angie cítila horko, najednou ucítila kouř a.. Luciina taška začala z ničeho nic hořet. Holky se na sebe podívaly, otočily se a rychle odešly pryč. "Ang, asi jsi objevila svou schopnost." řekla El a všechny se rozesmály.

"Hej! Tohle mi vysvětlíte!" zařvala Lucy a rozběhla se za holkama. "A co jako? Asi jsi měla v tašce odjištěný zapalovač. Toď vše!" odpověděla jí Bonnie, podívala se na holky pohledem měly bychom odejít jinak bude průšvih a vypařila se. "No, my už by jsme taky měli jít. Čau!" řekla Anne a odešla spolu s holkama. "Běž!" uslyšela El "Říkala jsi něco?" zeptala se Elisabeth Anne "Ne, já nic neříkala." odpověděla jí Anne "Aha, to se mi asi jenom něco zdálo" odpověděla El a ohlédla se za sebe. "Uteč dokud můžeš dítě, běž, zachraň se!" uslyšela znova El "Hele! Přestaňte s tím! Není to vtipný!" vyštěkla z ničeho nic El "Co ti je? My nic neděláme!" odpověděla jí nechápavě Angie "Vy to neslyšíte?" zeptala se El naštvaně. "Ne, co by jsme měli slyšet?" odpověděla jí Bonnie další otázkou. "Uteč dokud můžeš a běž dítě, bež a zachraň se!" odpověděla jí zase Elisabeth a už se začínala bát. "Ne já nic neslyším, co vy holky?" řekla Adelle "Ne, nic." odpověděly jednohlasně. "Asi to souvisí s.. vy víte s čím." řekla Elisabeth a utáhla si fialový šátek těsněji ke krku. "To by jsme to slyšeli i my El, možná se ti to jenom zdálo byl to dost dlouhej den, bež domů." řekla jí Anne "Jo, jasně jdu domů, jsem přetažená. Uvidíme se ráno ve škole." odpověděla zmateně Elisabeth a znovu si utáhla šátek. "Pá El!" řekly jí energicky holky. "Jo jasně pá." odpověděla a šla směrem k prázdné tmavé ulici. "Yeah, I was in the dark, I was falling hard..."zpívala si, aby se tak nebála a šla velmi rychlím krokem. "Uteč! Zachraň se!" uslyšela když si potichu dozpívala. "Kdo jsi? Co po mě chceš? Proč mám utéct?" zakřičela do temné prázdnoty, potom sklonila hlavu a šla dál. Najednou na konci ulice objevila postava, ta stejná postava, kterou viděla včera v noci na ulici, rozběhla se za ní, najednou se jakoby.. rozplynula, byla pryč. Elisabeth se zastavila, rozhlédla se kolem sebe, ale nikoho neviděla, nevěděla jestli se jí to zdá nebo je to zkutečnost. Otočila se, odemkla dveře domu, vyšla po schodech a šla si lehnout a doufala, že to byl opravdu jenom sen a že není blázen.

Elisabeth byla v prázdné místnosti, najednou se tam objevila tatéž postava, která jí pronásleduje už tři dny. "Co je to? Kdo jsi? Proč tě slyším jenom já? Co se děje? Kam to běžíš?" "Ach, to byl jenom sen." probudila se Elisabeth a oddychla si že to byl jenom sen. "Elisabeth! Elisabeth! Pojď za mnou!" ozval se hlas v její havě, a ona šla jakoby ani nepřemýšlela, prostě šla kam jí hlas vedl. Najednou se objevila postava, byla to žena s tmavými vlasy, modrými šaty, maskou na očích a s krásným náhrdelníkem na krku. "Dítě, vezmi si ho." řekla žena a podala jí náhrdelník, který se najednou zhmotnil, Elisabeth neváhala a vzala si ho. "Ochraňuj ho! Má větší cenu než jakýkoliv jiný a větší moc než si dokážeš představit. Dej si pozor na čtveřici a nikdy si ten náhrdelník nedávej na krk! Jinak to bude tvůj konec!" když dořekla Elisabeth se znovu probudila ve své postely, s náhrdelníkem v ruce "Pamatuj na má slova! Nikdy si ho nenasazuj!" uslyšela, schovala náhrdelník pod polštář, zavřela oči a usla. "Dva sny v jednu noc?" řekla El a sáhla pod polštář. Najednou pod polštářem něco ucítila, vzala to do ruky a vytáhla.. "Takže to asi nebyl jenom sen." řekla si pro sebe a vytáhla z pod polštáře náhrdelník, dala si ho do tašky a šla do koupelny. "El? Mám tě odvézt do školy?" zakřičela na ni Kathrine z obýváku a šla směrem ke koupelně aby slyšela odpověď. "Jasně, počkej na mě deset minut." odpověděla El a vešla do koupelny. Sehla se k umyvadlu a umyla si obličej, "Nos ho pořád u sebe! Všichni jsou hrozba! Nikomu nemůžeš věřit!" uslyšela zase. Z ničeho nic vypla vodu a utíkala do pokoje pro náhrdelník.
"Můžeme jet?" zeptala se po deseti minutách Kathrine. "Jasně, jsem hotová." odpověděla El a utíkala dolů ze schodů. Nastoupila do auta, zabouchla dveře, připoutala se a pevně tiskla náhrdelník v tašce. "Za deset minut jsme tam." řekla jí Kat a nastartovala auto. "Zdálo se ti něco divnýho?" zeptala se Kat "Cože! Ne, nezdálo. Proč?" odpověděla jí uhýbavě Elisabeth. "Jenom tak, slyšela jsem jak jsi v noci křičela, tak mě napadlo že.. no nechme to být." řekla Kathrine a prudce zabrzdila "Tak, jsme tady." dodala. "Jasně, už jdu. Budu doma do sedmi, měj se!" odpověděla jí El a zabouchla za sebou dveře od auta. "El! Tak co?" zavolala na ni Anne a přiběhla blíž k ní. "Nezdálo se ti dneska náhodou něco divnýho?" zeptala se potichu El "Ne, proč?" odpověděla jí Anne otázkou a rozhlédla se kolem sebe aby viděla kvůli komu mluví tak potichu. "Zdálo se mi o té ženě, kterou jsem viděla tehdy na ulici a dala mi tohle.." řekla Elisabeth a vytáhla z kapsy náhrdelník. Ukázala ho Anne "Co je to?" zeptala se Anne "To právě nevím, ta žena ve snu mi řekla že si ho mám vzít, ale nesmím si ho nasazovat a taky mi řekla ať nikomu nevěřím." odpověděla El a zase náhrdelník dala do kapsy. "A proč mi to teda říkáš?" zeptala se Anne. "Říkám ti to, protože ti věřím Anne." řekla El a usmála se. "Řekla jsem ti ať nikomu nic neřekneš ale ty jsi neposlechla." řekl záhadný hlas. "Slyšíš to taky?" zeptala se Anne. "Jo, ty to taky slyšíš?" zeptala se El. "Jo, to je divný, vždyť jsi to slyšela jenom ty." řekla zmateně Anne. "Nestalo se ti v noci něco divnýho?" zeptala se Elisabeth a popostrčila Anne k dvoukřídlím proskleným dveřím. Anne jí odpověděla "No.. vzbudila jsem se asi ve dvě ráno a vzpomněla jsem si že nemám udělaný úkol, lehla jsem si zpátky, zavřela oči ale najednou jsem se probudila u stolu v pět odpoledne! Ale možná to byl jenom.." "Ne, počkej ty jsi objevila.. svoji schopnost Anne!" přerušila ji Elisabeth a hodila si do skříňky učebnici chemie. "No, pro dnešek mi to stačilo, a to je teprve za deset osm." řekla El. "No jo, už ať je oběd mám hroznej hlad a zapomněla jsem doma svačinu." najednou se všechno kolem začalo otřásat, a holky se octly v té samé třídě, všechno bylo stejné, až na to že na hodinách nebylo osm padesát tři ale dvanáct padesát osm.

"Co se stalo?" zeptala se Elisabeth a podívala se kolem sebe. "Ne, dobrý, co ty?" odpověděla jí Anne. "Fajn. Hele, nebylo ještě před chvílí ráno?" zeptala se Elisabeth. "Jo vždyť je.." podívala se na hodiny "..za deset jedna?" dokončila Anne svoji otázku. "Asi jsi objevila svoji schopnost!" řekla jí Elisabeth a podívala se znova na hodiny. "Hele, měli by jsme jít na oběd." dodala a šla rychlím krokem směrem k prázdné chotbě vedoucí k jídelně. "Počkej, El!" zavolala Anne. "Co se děje?" zeptala se. "Nic, co by se dělo?" odpověděla El a pokračovala v chůzi. "Jasně, můžu jít s tebou?" zeptala se Anne. "Jo jasně, mám hroznej hlad, proto tak spěchám." odpověděla El a otevřela dveře, bylo plno a fronta vedla až ke dveřím. "No, na druhou stranu by jsme si mohli zajít někam na pizzu nebo něco. Co myslíš?" zeptala se, zavřela dveře a otočila se směrem ke své skříňce. "Tak jo, jdeme." odpověděla Anne a šla za ní. "Jenom si něco vezmu ze.. A sakra!" řekla El a začala vyhazovat věci ze skříňky. "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!" zakřičela. "Co je? Co hledáš?" zeptala se Anne. "Ten náhrdelník.. je pryč!" odpověděla zoufale El. "To není možný El, dívala jsi se pořádně?" zeptala se Anne, protože to bylo první co ji napadlo. "Jasně že jo!" začala vysypávat tašku. "Sakra! Není tady." vzala věci ze země a dala je do tašky a skříňky. "Co budeme dělat?" zeptala se zoufale Anne a najednou se zarazila, uviděla Lucy a Ninu, Lucy měla na sobě náhrdelník, který zmizel s Eliny skříňky. "A do.." řekla El "Pšt!" přerušila ji Anne. "Ahoj Lucy, pěkný náhrdelník, kde jsi ho koupila?" zeptala se El a dívala se na ni vražedným pohledem. "Já nevím, byl to dárek. Proč?" odpověděla drze Lucy. "No náhodou jsem měla úplně stejný." nenechala se El urazit. "Chceš mě snad obvinit že jsem ti ho ukradla?" odsekla Lucy "Jo to chci je to úplně ten.." zarazila se, viděla na zemi stejný náhrdelník "Tak počkat, El ten náš má zelený kámen a ten její má modro-zelený kámen." pošeptala Anne. "Tak co tu tak stojíš? Udělej něco ať to není tak trapný." pošeptala El. "Hej! Ráda bych tu s váma ztrácela čas, ale mám lepší věci na práci." řekla Lucy a naštvaně odešla. Anne a El se rozesmály "Myslela jsem že neodejde!" řekla El a šla k učebně fyziky pro náhrdelník, který ležel na zemi. "Anne! Pojď se na něco podívat! Rychle!" vykřikla zděšeně. Na zemi ležela Tea, najednou uslyšely nějáký zvuk, pod lavicí seděla Adelle a brečela "Říkala jsem ať to nedělá, ale ona neposlechla. Musela dostat trest." řekla celá zděšená "Sidney, prober se! Co jsi jí udělala Adelle? Co jsi jí udělala!?" zakřičela Anne. "Já nevím, najednou jsem cítila nával pocitů a hlavně zloby a pomstychtivosti a potom jsem se prostě neudržela a.. pak se něco stalo, jakobych přenesla něčí vztek na ni a potom.." odpověděla. "Pojď! Odneseme ji ke mě do auta a odvezeme někam kde to spravíme." řekla Anne a popadla Sidney za jednu ruku El ji vzala za druhou a dala si ji kolem krku. "Adelle, pojď s námi, máš nám co vysvětlovat." řekla Elisabeh a odfoukla si vlasy z očí. "Už jdu." odpověděla Adelle, vztala a pomalu šla za nimi.

Holky směřovaly k Annieinu autu, El otevřela zadní dveře a spolu s Anne posadila Sidney do auta, potom dveře zabouchla a šla otevřít druhé pro Adelle. "Anne, ty sis brala jeden z těch deníků?" zeptala se Elisabeth. "Ne, proč?" odpověděla a přišla za ní. "Tak co tady dělá?" řekla Elisabeth a podala jí deník, "Hele, tady je založená stránka." řekla Anne a otevřela deník. "Empatie neboli vcítění, je schopnost, umožňující cítit pocity ostatních, u čarodějek je to ale mnohem nebezpečnější, čarodějka, která neumí své schopnosti ovládat nesmí být s někým, kdo neumí ovládat své pocity a myšlenky, jinak je převezme na sebe a udělá to, co chce udělat daná osoba." přečetla Anne z deníku a zavřela Adelle a Sidney v autě. "No bezva, další problém a to je teprve pondělí!" řekla Anne a sedla si na místo řidiče, "Snad mi to nechceš dávat za vinu?" odsekla jí El a taky se posadila. "Počkej, nesmíme se hádat, musíme si hlídat myšlenky a pudy jinak to bude zlý." řekla Anne a podívala se na Adelle. "Jo, jasně máš pravdu." odpověděla El, připoutala se a zapla rádio, Anne nastartovala a odjela.
"A co budeme dělat s Adelle?" pošeptala El "U nás zůstat nemůže, Kat by mě zabila a navíc.. prostě u nás zůstat nemůže." dořekla. "U nás taky ne a holky do toho nechci zbytečně zatahovat." odpověděla Anne "Mám kámošku v Brooklynu mohla by zůstat pár dní u ní." řekla Elisabeth, Anne tedy jela směrem do Brooklynu.
"Crrr.." zazvonil zvonek. "Už jdu." zakřičela Nathalia a pomalu šla ke dveřím, otevřela.. "Ahoj, potřebuju pomoc." řekla Elisabeth a vešla spolu s Adelle do bytu. "Co se.." Nathalia se zkusila zeptat "Empatie." přerušila ji El. "Počkat, ona to ví?" zeptala se udiveně Adelle. "Jasně, píšu jí všechno." odpověděla Elisabeth a položila na zem tašku, kterou vyzvedly u Adelle doma cestou k Nathálii. "Její rodiče jsou ještě dva týdny pryč, musíš ji naučit používat tu schopnost." řekla Elisabeth a otevřela dveře. "Hodně štěstí, přijedeme si pro ni za dva týdny." odešla a zabouchla za sebou dveře. "Tak, nemáš hlad?" zeptala se Nathalia aby nebylo ticho. "Jo jasně." odpověděla Adelle a odešly spolu do kuchyně. El nastoupila do auta "Tak, můžeme jet?" řekla Anne a nastartovala "Jo, můžeme." odpověděla El, a potom odjely. Elisabeth zvedla deník z podlahy auta a otevřela na stránce s obrázkem, byl to náhrdelník, který dostala od té tajemné ženy a kvůli kterému je teď Sidney vezou do nemocnice, trochu ji zamrazilo, protože to bylo už po druhé co se objevilo něco, co zrovna v tu chvíli potřebovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama